Lidí bez práce sice v poslední době ubývá a máme v historii ČR období, ve kterém evidujeme nižší počet lidí bez práce. Přesto se však stále setkáváme s tím, že lidé po padesátce, pokud ztratí zaměstnání, tak jenom velice těžko hledají nové uplatnění na trhu práce
To znamená, že přestože nezaměstnanost v Česku klesá, nejrizikovější skupinou zůstávají lidé ve věku 50 a více let. Tito lidé představují každého třetího nezaměstnaného. Ale věk se této rizikové skupiny se stále snižuje. Nové poznatky z trhu práce ukazují, že pokud jde o práci, začínají být Češi z pohledu firem „staří" už i po čtyřicítce.
Největší nárůst nezaměstnanosti je u lidí ve věku nad čtyřicet let. Dostáváme se tak do situace, kdy nastávající generace čtyřicátníků bude mít problém si najít práci.
Potvrzují to údaje Českého statického úřadu. Lidé ve věku 40 až 45 let byli v roce 2016 druhou nejpočetnější skupinou nezaměstnaných.
Tou úplně největší skupinou nezaměstnaných (bezmála 54 tisíc lidí) stále zůstává věková kategorie 55 až 59 let. Současně lidé ve věku nad padesát let patří do skupiny uchazečů o práci, kterým hrozí dlouhodobá nezaměstnanost. Je pravdou, že jak populace stárne, tak bude lidí v tomto věku stále více přibývat.
K nepříznivé situaci těchto lidí přispívá i to, že se neustále zvyšuje věk odchodu do důchodu, a tím třeba i možnost odejít, sice za zhoršených podmínek, do předčasného důchodu.
Současná ekonomická situace nutí řadu důchodců pracovat dále a často i na plný pracovní úvazek a někdy i ve věku nad 70 let. Paradoxem je, že čerstvý důchodce snadněji získá práci, než člověk padesáti či pětapadesátiletý.
Na druhé straně jedna zahraniční firma zabývající se výrobou elektroniky chce během dvou let zavést pro své zaměstnance čtyřdenní pracovní týden a dokazuje, že to bude pro ni výhodné. Odpočatí zaměstnanci mají mít, jak jsem se dočetl, stejné pracovní výsledky a produktivita práce se má naopak ještě zvýšit.
Nutí mě to k zamyšlení, zda by celá tato oblast neměla být řešena komplexně. Zatím se nejčastěji řeší výše důchodů a jejich roční valorizace. Dále pak věk odchodu do důchodu, který se s prodlužujícím se průměrným věkem neustále zvyšuje. Často se hovoří o tom, že fyzicky pracující, a někdy i duševně náročná povolání, nebo ženy pečující o více dětí, by měli mít tuto hranici nižší.
Lze uvažovat, aby současně s tím se řešila i otázka délky pracovní doby. Neříkám, že bychom hned měli přistoupit na čtyřdenní pracovní týden, ale proč by například lidé nad 50 let nemohli mít jenom šestihodinovou pracovní dobu za stejných ekonomických podmínek, nebo proč by nemohlo být navrženo, že důchodci mohou být zaměstnáni jenom na čtyři hodiny denně.
Řešil by se tím nejen problém nezaměstnanosti, ale i produktivity práce a přispělo by to jistě i ke zlepšení zdravotního stavu pracovníků vyšších věkových kategorií. Možná by to přispělo i k řešení problémů v souvislosti se čtvrtou vědecko technickou revolucí.
Je k zamyšleni, zda bychom si něco takového, co by pracujícím ulehčilo život, neměli dát i do volebního programu pro příští volby do poslanecké sněmovny, které se uskuteční pravděpodobně v říjnu letošního roku.
Josef Zahradníček
poslanec PS PČR